Počasí závodu přálo, i když předpověď slibovala déšt, tak nakonec nebylo ani velké vedro a nepršelo, zkrátka krásný konec dubna ve společnosti party dogařů a závodního klání, které [...]]]> Tak jako každý rok se i letos konal tradiční Jarní závod německých dog, tentokrát ve Velké Bíteši v sobotu 21. 4. 2012.

Počasí závodu přálo, i když předpověď slibovala déšt, tak nakonec nebylo ani velké vedro a nepršelo, zkrátka krásný konec dubna ve společnosti party dogařů a závodního klání, které v zásadě probíhalo podle národního zkušebního řádu.

Letošní účast byla opravdu hojná, v kategorii ZZO, která je sice obvykle každý rok nejpočetněji zastoupená, bylo přeci jen krásných 11 účastníků! Vládla přátelská a přející atmosféra a byla radost se dívat na jednotlivé cvičící dvojice pán a jeho pes. Byli k vidění jak ostřílení závodníci, kteří nevynechají téměř žádný závod, tak i nováčci, kteří se určitě neztratili.

Rozhodčí byl Alois Pouč a do figurování se pustil figurant Miloš Dundálek, vedoucím závodu byl Jaromír Jurčeka. Všem patří velký dík!

Závodilo se ve čtyřech kategoriích – štěňata, ZZO, ZM a ZVV1. Ve štěňátcích se předvedla Chagall von Wiederholz se svou paničkou a myslím, že už teď mají hezky našlápnuto, tak jen tak dál. V kategorii ZZO se na prvním místě umístila úžasně skákací “Zuza” – Być Może Drogocenna Zuza, druhé místo obsadil Da Vinci z Modrého ráje, který předvedl poslušnost vyloženě paničce pro radost a na třetím místě byla Grafitti von Wiederholz, která cvičila s velkým nasazením a krásným očním kontaktem.

V kategorii ZM byly sice pouze dva účastníci, ale oba předvedli své kvality. Jako první právem skončil parádně natěšený Kent Bonoda, který cvičil s velikou chutí a bylo radost se dívat, jak se rozběhl např. pro aport! Na druhém místě skončil ostřílený závodník Chad z Josefovských bud. V kategorii ZVV1 soutěžil Gaston Bonoda, který již mnohokrát přesvědčil, že prostě umí!

Výsledky závodu:

Kategorie štěňat:
1. Zuzana Breinhölder a Chagall von Wiederholz

Kategorie ZZO:
1. Agnieszka Rozmus a Być Może Drogocenna Zuza
2. Kateřina Syrovátková a Da Vinci z Modrého ráje
3. Zuzana Breinhölder a Grafitti von Wiederholz
4. Marie Vaňková a Frída Bonoda
5. Zuzana Štachová a Desiré Silva Tarok
6. Petr Hurák a Carculca Vanella Bohemia
7. Lenka Vaňková a Bioy von Mraque
8. Edita Uhříková a Abba Fantasy Eduvera
9. Jana Breidlová a Bernadette de Beatrix Bohemica
10. Šárka Uhlíková a Hombré Quincy Etc.
11. Renata Hálová a Enya Estrella Bohemica

Kategorie ZM:
1. Hana Kočí a Kent Bonoda
2. Renata Hálová a Chad z Josefovských búd

Kategorie ZVV1:
1. Vladimír Foukal a Gaston Bonoda – nejlepší stopa, poslušnost a obrana

Gaston Bonoda - vítěz Jarního závodu 2012

Vítězem Jarního závodu se stal i letos Vladimír Foukal a Gaston Bonoda, pro kterého to byl jeden z posledních závodů. Myslím, že tato dvojice na sebe může být právem hrdá za to, co spolu dokázali.

Ale ani poslední závodník, kterým se stala hravá mladá fenka Enya Estrella Bohemica, nemusel smutnit, protože cena útěchy byla opravdu sladká a to sice výborný dort, s kterým se kamarádsky rozdělila se všemi účastníky závodu!

Cenu dostali také nejstarší cvičící dogouš, kterým se stal Chad z Josefovských bud a nejvzdálenější účastník, kterým se stala Carculca Vanella Bohemia.

Chtěla bych moc poděkovat všem účastníkům závodu i divákům a zázemí krásného bítešského kynologického areálu za parádní atmosféru a příjemné setkání při výcviku. Dále určitě patří velké poděkování všem sponzorům celé akce, hlavnímu sponzoru Royal Caninu, firmám AMP Centrum, Obkladači s.r.o. a CHS di Legindi a také manželům Breidlovým za krásnou cenu útěchy a Ondřeji Tichému za vydařené diplomy a domluvení sponzoringu!

Letos jsme byli spokojení i my s Dizzčou. Dizzinka krásně cvičila a předvedla, že opravdu umí. Aby také ne, cvičila pro svou mamku Auroru Silva Tarok k jejím úžasným 7. narozeninám téhož dne a svým pěkným pátým místem z jedenácti závodníku jí nadělila pěkný dáreček.

Tak příští rok se zase těšíme, ahoj!

Za fotky moc děkujeme Lence Klobásové, více jich naleznete na webu Carmella di Capo Rizzuto v sekci galerie v albu Jarní závod Velká Bíteš.

Zuzana Štachová a Desiré Silva Tarok

Já osobně jsem ještě [...]]]> Agility, nebo-li tzv. „psí parkur“, už v dnešní době zná asi většina pejskařů. Stručné vysvětlení pro ty, co nevědí o čem je řeč. Jedná se vlastně o to, že pes bez vodítka a obojku překonává pod vedením psovoda různé překážky, kdy se hodnotí bezchybnost a rychlost.

Já osobně jsem ještě před několika lety vnímala agility jako sport pro ta superrychlá plemena typu border kolie, australský ovčák, jack nebo parson russell teriér, apod. Prostě ta malá až střední plemena, vyznačující se zrychlením z „0 na 100“ pod 5 sekund, která otva odstartují, už je musíte hledat v cíli a nebýt složitosti poskládaných překážek, ani pomalu nepostřehnete, že na trati zrovna běží. První můj poznatek, že to až tak nebude pravda, nastal na výstavě PROPET v Brně, kde jsem někdy po roce 2000 viděla běžet i plemena typicky neagiliťácká. Nejvíc mi utkvěl v paměti královský pudl a rhodéský ridgeback. A nebyla jsem zdaleka jediná, kterou tahle plemena zaujala, neboť oba tito závodníci sklidili bouřlivý potlesk. Tehdy by mě vůbec nenapadlo, že si sama na sobě vyzkouším, jaké to je, běhat agility s neagiliťákem, i když „jen“ rekreačně.

Guliver Regia Uttis a agility s paničkou

Uběhlo pár let a já se stala majitelkou hyperaktivní německé dogy z chovatelské stanice Regia Uttis, jménem Guliver. Od malička byl neřízená střela – žádné hodné, spavé dogátko jako byli ti moji před ním. Bohužel nebo snad bohudík (někdy nevím co je vlastně lepší) z toho nevyrostl. Už jako malé škvrně se cpal na každé poleno a kládu, bez nějakých známek strachu vlezl vždy všude, prolezl kde-co… A jeho největší vášní bylo a stále je, skákání a běhání s ostatními psy a když nebyl nikdo po ruce, tak si v podstatě občas i vystačil sám. No a vzhledem k té jeho hyperaktivitě, jsem si vzpomněla na agility. Nicméně je to přece jen německá doga – obří plemeno, takže bylo třeba počkat.

Jak rostl, tak jsem jeho aktivitu ventilovala 3x týdně cvičákem (nešlo ani tak o klasický výcvik, ale spíš o vyblbnutí se psy a taky chlapečka konečně trochu unavit), o víkendech dlouhé procházky a občas nějaký ten coursing (viz. článek o Coursingu od Lívie Chmelové). Když dovršil druhý rok, bez nějakých růstových problémů a v perfektní kondici, začala jsem shánět „někoho“ kdo by byl ochoten vzít do kurzu agility, německou dogu. A tady jsem krapet narazila. Přece jen borderka to není a občas jsem i poznala, že si na druhém konci telefonu ten dotyčný myslí, že jsem se asi úplně zbláznila. Po několika týdenním shánění jsem se domluvila a nakonec i zakotvila ve psí škole K9, Brno – Nový Lískovec. Jsou zde skvělé výcvikářky, které pro nás měly hned od začátku úžasné pochopení. Za všechny si dovolím vyjmenovat Marcelu Marečkovou a Lucku Vytrhlíkovou. A jaké bylo mé nadšení, když jsem, zjistila, že na jejich hodiny chodí i další „neagiliťácká“ plemena např. čivavy, maltézáček, bostonský teriér, grifonci, ridgeback, apod. Takže už to bude rok, co sem chodíme na hodiny agility a jsme oba velmi spokojeni.

Pravda, doga a agility má svá specifika, např. u překážek:
Tunel – standard má průměr 60 cm, tudíž se dogáč plazí téměř po břiše. I z toho důvodu se může stát (jako např. někdy u mého Gulivera), že se mu občas do tunelu moc nechce. U nás zabírá to, že tunel sem-tam vynecháme a po určité pauze do něj pak Guliver zase vletí jak šipka. Navíc, když na tunel svítí přímé slunce, bývá dost rozpálený a uvnitř je strašné teplo. I tohle je důvod, proč pes do tunelu prostě nechce. Proto musíme být soudní a vědět, kdy se to dá a kdy ne.
Důležité upozornění!!! Z vlastní zkušenosti doporučuji zajistit si pomocníka, který si obkročmo sedne na tunel z té strany, kudy má obřík vbíhat. Ono stačí, když se dogáč méně sehne a tunel, který je za normálních okolností dlouhý 3-6 metrů, je okamžitě srolován a o polovinu kratší. Navíc to psa pak může vylekat nebo odradit.

Látkový tunel – ten je tvořen pevným vchodem ve tvaru tunelu nebo kruhu a má zbylou část (cca 2 – 3 m) z volně položené látky. Tenhle má Guliver radši, neboť tunel má krapet větší průměr a nemusí se v něm až tak moc plazit. Nicméně látka, kterou prolézá ho lechtá, takže jakmile z tohoto tunelu vyběhne, musí se okamžitě a velmi důkladně otřepat. V tu chvíli i těm nejzarytějším závodníkům cukají koutky a chápou, že tady opravdu o vítězné vavříny nejde. A to se nezmiňuji o spršce slin, kterou počastuje každého v okolí )

Skokové překážky (tzv. skočky) – velikostní kategorie jsou oficiálně dle kohoutkové výšky psa („S“ Small – menší než 35 cm, „M“ Medium – od 35 do 43 cm, „L“ Large – 43 cm a výš). Jelikož běháme pouze rekreačně a nejsme vázáni oficiálním Řádem klubu agility ČR, zůstáváme u velikosti „M“. Pro neznalého člověka může být legrační, že doga skáče pouze výšku „M“ a Border kolie valí přes „L“, ale není třeba klouby zatěžovat víc než je nutné. Jde přece o radost, ne o maximální sportovní výkon.

Guliver a slalom

Slalom – fakt bezva, aspoň teda pro mého Gulivera, baví ho to. Pravda, kroutí se mezi těmi tyčkami jak had a občas se to snaží proskakovat jak malá plemena, ale to opravdu nejde. O to větší je to srandáááá.

Kladina + houpačka – to jsou v podstatě standardní překážky, které zná každý, kdo někdy byl se psem na cvičáku. Pokud však nejsou tyto překážky schválně rozšířené, sami víte, že pro dogu je relativně složité poskládat ty velké tlapy na úzkou desku a což teprve, když by měla „teoreticky“ utíkat )
Opět to nebudeme přehánět, takže já osobně Gulivera při absolvování těchto překážek vždy slovně velmi důrazně brzdím. Není v našem zájmu žádný nepříjemný pád.

Áčko – opět standardní výcviková překážka a naše nejoblíbenější. Áčko Guliver prostě miluje a jakmile ho při běhu má v zorném poli, tak můžu řvát jak chci, že na „áááčko ještě nééééé“ a on si ho stejně vyběhne. No a pro jistotu ho pak vezme ještě jednou zpět.

Existují i další překážky, např. kruh, stůl, zeď, skok daleký, může být i kombinace dvou nebo tří překážek (dvojskok, trojskok), ale o tom se už rozepisovat nebudu.

Všechny potřebné informace je možno si přečíst na stránkách „Klubu agility České republiky“ – www.klubagility.cz.

Ještě jedna věc by stála za zmínku v souvislosti doga a agility a to tzv. „zóny“. To jsou jinobarevně označené části překážek (spodní část kladiny, houpačky, áčka – na obou stranách viz. obr.), kterých se musí pes při překonávání překážek dotknout…. Je to vlastně přibrždění psa resp. donutit ho neskákat překážky z výšky, ale seběhnout až na zónu. Nácvik probíhá přímo tím, že se pes prostě při sbíhání překážky úplně zastaví. Ale zase, doga je kolos – můj Guliver, ač není žádný obr, váží 75 kg a představte si co to je za sílu, když se těch 75 kg rozběhne tryskem na áčko a při sbíhání dolů ho nutíte tuhle rozjetou mašinu rázem zastavit. Takže, jak mi bylo nakonec i navrhnuto mými výcvikářkami, vzhledem k velikosti psa prostě zóny neděláme. Teda neděláme je na áčku. Na kladině, jelikož jde relativně pomalu, není problém ho u země zastavit, totéž houpačka. Ale minimálně na áčku zóny opravdu nedoporučuji!

A teď snad ta nejdůležitější pravidla:

1) Určitě nezačínat dřív, než v 1,5 roce věku psa, spíš bych i volila kolem toho druhého roku věku.
2) Jednoznačně musíte přihlédnout k jeho aktuálnímu fyzickému a taky psychickému stavu. Měl by být akční a ve výborné kondici. Jestliže se bojí kladiny nebo vlézt do tunelu – nelámala bych to přes koleno. Uvědomte si, že v tom tunelu se plazí po břiše a jestli má např. strach z úzkých prostor, je to pro něj zbytečný stres.
3) Doporučuji si překážky nejdřív vyzkoušet někde ve psím výběhu (tam bývají vesměs ty překážky širší, takže i pro velkého psa schůdnější) nebo na cvičáku, abyste viděli, jestli to psa vůbec baví. Pokud váhá nebo chce z půlky kladiny skákat dolů, když vidí dalšího psa, apod., nechte to být a na agility s dogou zapomeňte. Samozřejmostí je psa jistit a pokud už je to nad Vaše síly, vezměte si k sobě pomocníka. Spousta psů, pokud z překážky spadne, už se na ni prostě potom bojí. Nehledě na to, že takový pád může přivodit nehezké zranění. Tady je důležité, vždy zakončit cvik úspěchem, zvláště v nácviku, proto se nebojte použít pomocníka. Pokud už dogouš přece jen spadne, nelitujte ho a zkuste ho pozitivní motivací převést přes překážku znovu, aby si negativní zkušenost neodnesl s sebou.
4) A taky si uvědomte, že jste majitelé obřího plemene a ta jak známo, stárnou podstatně dříve než plemena střední a malá. Pokud začnete s dogou běhat v jejích dvou letech, je to záležitost pouze na pár sezón i méně.
Můj Guliver např. strašně špatně snáší přímé slunce, takže přes léto my prakticky na agility nechodíme. Tím se Vám ten čas taky může krátit, tak si to ničím nenechte zkazit a snažte si to oba užít.

Pokud si uvědomíte, že:
- doga v agility nebude nikdy stát na stupni vítězů,
- doga s agility začíná oproti menším plemenům později (min. o 6 měsíců – 1 rok),
- doga s agility končí podstatně dříve než menší plemena,
- doga na agility vždy přiláká pozornost,
tak to s dogou klidně zkuste.

Je to prostě jenom o tom, že musíte svého psa znát a vidět na něm co ho baví, co zrovna nemusí a čím ho vyloženě děsíte. Vidíte sami, že ty cca 4 základní podmínky nejsou nic hrozného a i doga může běhat agility, pokud má rozumného pána.

A ještě jedna perlička z našeho agility života. Zúčastnili jsme se klubového závodu (podrobné info na www.regiauttis.sweb.cz) kde se mimo jiné běžela i tzv. „rychlostní rovinka“ – to bylo pro všechny závodníky bez rozdílu velikosti. Rychlostní rovinka se skládala ze dvou tunelů a dvou skokových překážek. No a ve “sranda” kategorii „O nejpomalejšího psa“, byl Guliver vítěz v začátečnících (přece jen prosoukat to óbr tělo těma tunelama chvilku zabralo) a v kategorii “pokročilí” obsadila první místo čivava! No není to vtipné?

Takže se vrátím zpět na začátek… Doga a agility? A proč vlastně ne?!

Z dalších dog, které si vyzkoušely agility určitě stojí za zmínku modrý pes Caliber z Modrého ráje a jeho super video z agilit s paničkou Petrou Bahníkovou. Je vidět, že je to oba moc baví. Na video se můžete podívat na youtube – zde.
V rámci aktivních víkendů pořádaných Školou pracovní a zábavné kynologie si během jednoho dne vyzkoušela agility i černá fenka Desiré Silva Tarok, které se tato aktivita také moc líbila, s paničkou Zuzanou Štachovou. Na fotky Desiré z tohoto kurzu i z agility se můžete podívat na jejím rajčeti.

Své zkušenosti sepsala a fotky poskytla Martina Odehnalová a Guliver Regia Uttis

Jarní závod se bude konat dne 21. 4. 2012 ve Velké Bíteši.

Bendův memoriál se bude konat 1. 9. 2012 v Kolíně. Memoriál byl již na podzim naplánován [...]]]> V roce 2012 se budou konat tradiční i zcela nové závody v rámci KCHND, na které bychom vás rádi pozvali.

Jarní závod se bude konat dne 21. 4. 2012 ve Velké Bíteši.

Bendův memoriál se bude konat 1. 9. 2012 v Kolíně. Memoriál byl již na podzim naplánován na 15.9.2012 a daly se na výběr tři místa. Vyhrál Kolín. Jenže slovenský klub si na tento termín naplánoval klubovou výstavu a tak se v Kolíně domluvil nový termín a to 1.9.2012, když se z tohoto termínu přesunula bonitace na 2.9.2012 (Brno- Žebětín).

Přibyla nová akce a to memoriál Jany Vicherkové se bude konat 7. 7. 2012 v Praze – Břevnově.

Pan Miroslav Skála, spoluzakladatel Bendova memoriálu se rozhodl po konzultaci s ředitelem klubové výstavy uspořádat za pomoci svých přátel memoriál Jany Vicherkové dne 7. 7. 2012 v Praze – Břevnově.
Pana Skálu a Janu Vicherkovou spojovalo dlouhodobé přátelství a koníček – výcvik a chov německé dogy.
Propozice, přihlášky a další info budou včas na stránkách klubu a také  zde, na webu nemeckadoga.net a samozřejmě budou zasílány i mailem (od Jaromíra Jurčeky – jurceka.j@seznam.cz, pokud vám nechodí informativní emaily ohledně výcviku, prosím, kontaktujte ho).
Tento závod bude dle NZŘ, jen je v řešení, zda součástí závodu budou stopy, vzhledem k termínu a lokalitě. Budeme včas informovat.

Původně to byla zábava a sport převážně pro chrty, dnes ji ovládli hlavně nechrtí plemena a různí kříženci. Běhat může prostě kdokoliv.

Coursing je založený na [...]]]> Coursing je psím sportem, který se začal v našich končinách stávat velmi populárním a i pár dogoušů ho dnes běhá.

Původně to byla zábava a sport převážně pro chrty, dnes ji ovládli hlavně nechrtí plemena a různí kříženci. Běhat může prostě kdokoliv.

Coursing je založený na touze psa lovit a pronásledovat utíkající kořist. Běhá se v přirozeném terénu, s přírodními nebo umělými překážkami. Návnada, kterou představuje střapec z igelitové pásky, je tažena navijákem přes kladky ukotvené do země a napodobuje přirozený běh zajíce. Psi musí prokázat nejen rychlost, ale i štvavost,  inteligenci při nadbíhání a kličkování a samozřejmě i obratnost, odolnost a vytrvalost.

Běhají se samostatné běhy, i párové nebo trojice. Hodnotí se spolupráce psů,  kdy jeden štve a druhý nadbíhá, pak se role obrátí – podle toho, kdo má právě lepší šanci. I rozvržení dráhy je velice důležité.
Na začátku je startovací rovinka následovaná několika kličkami a pak znovu cílová rovinka.

Běhá se i v párech.

Při správně postavené dráze, a musím říct, že za celou dobu našeho běhání jsem jen jednou odmítla pustit psa na dráhu, co se mi nelíbila, je coursing potěcha pro psa i oko majitele.
Začátky můžou být různé. Někteří psi se chytnou hned a běží dlouhou dráhu jako o život, jiní začínají na kratších dráhách. Je velmi důležité neuspěchat fixaci psa na střapec a nenechávat ho předčasne běžet dráhu příliš dlouhou, kterou pak vzdá. I tady platí “pomalu dále dojdeš”. V tréninku je možné pomoct si i navázáním králičí kožešiny či oblíbené hračky na střapec. Už jsem takhle viděla utíkajícího peška, plyšáka, i plastového krokodýla
U dráhy  je pak možno videt napjaté majitele, držící pěsti a mumlající: „Do toho! To je super! Zaber!“ Ovšem jen polohlasem, aby nerozhodili psa.

A ta radost při úspěšném doběhu! Přihlížející  by řekl, že to nebyl trénink, ale že pes vyhrál světové mistrovství
Pokud má někdo běhacího psa, kterého to baví, jako třeba my, pak je coursing skvělá příležitost pro akční zábavu, jak je vidět i z přiložených fotek.

A přikládám i seznam coursingových klubů, o kterých vím:

coursingy.cz – nové stránky o coursingovém dění nejen v ČR

Odkazy na coursingové kluby a jejich nejčastější oblast působnosti:

Český pes – Brno a okolí, Přerov a okolí, občas východní Čechy
CCC – Kralupy nad Vltavou, Mělník
Okolopražský coursing – Stará Boleslav
BCC – Brno
MSC – Otrokovice, Slavětín u Slavonic, Brno aj. – většinou speciály plemen, nebo akce pro členy klubu
Agility Blansko – Blansko
Trvalé coursingové cvičiště – Drahobudice
Evina psí škola Třinec – Oldřichovice u Třince
Coursing Lounky Lounky – u Roudnice nad Labem
Lovci střapce – Srbská Kamenice, okr. Děčín

Zdroj: http://www.coursingcz.info/klub
Fotky jsou použity se souhlasem autorky Gwen: http://gwen.rajce.idnes.cz, moc děkujeme.

zpracovala Lívia Chmelová a Rasti Cevelob

Oxford Cevelob na obranách s paní figurantkou

V sobotu jsem se opět zúčastnila jednoho z mnoha výcvikových víkendů v Josefově. Musím říct, že předvánoční termín se [...]]]> Výcvikový víkend se konal 16. – 18. 12. 2011 v Josefově zaměřený na obrany s figurantkou 1. třídy Kateřinou Goldovou.

Oxford Cevelob na obranách s paní figurantkou

V sobotu jsem se opět zúčastnila jednoho z mnoha výcvikových víkendů v Josefově. Musím říct, že předvánoční termín se mi sice moc nezamlouval, ale nechtěla jsem si nechat ujít kousání na figurantku 1.třídy Kateřinu Goldovou a dobře jsem udělala, opravdu je to třída.

S Oxfordem jsme dojeli v sobotu brzo ráno a skoro to vypadalo, že se žádná akce nekoná, ale během hodiny začali přijíždět další dogaři i nedogaři a nakonec bylo kolem 15 psů, lidí samozřejmě ještě víc. A mohlo se jít kousat. Myslím, že nás paní figurantka opravdu překvapila. Nasazení, s jakým se věnovala každému psovi, se opravdu jen tak nevidí. Snažila se zaujmout každého psa a myslím, že se jí to dařilo více než dobře. Velice dobře vystihla, co každému psu sedí a podle toho s ním i pracovala. Podařilo se jí alespoň trochu rozkousat a zaujmout i ty největší zarputilce. Byla to opravdu dobrá zkušenost vidět pracovat se psy ženskou a poslechnout si její rady a zkušenosti, které nám velice ráda předala. (Jožko opravdu dobrá volba figuranta). Prokousali jsme se úspěšně celou sobotou a myslím, že jsme si to všichni opravdu užili včetně našich psů. A někteří, bohužel jsem k nim patřila i já, jsme museli domů. Jako vždy se mi vůbec nechtělo, protože se sešla dobrá parta lidí a bylo jako vždy veselo. Sobotou ale výcvikový víkend nekončil, v neděli se pokračovalo ve stopách a ve výcviku poslušnosti, takže i neděle byla dobře využitým dnem pro zůstávající pejskaře. Na závěr bych poděkovala obětavé Anežce Kudrnové za její servis co se týče našich žaludků a nemůžu zapomenout na skvělé masíčko od Edity. Velké dík patří také samozřejmě Jožkovi Kudrnovi za jeho profesionální přístup, ochotu vždy poradit  a obětování svého volného času pro nás dogaře i nedogaře. Jsem ráda za tyto akce, na kterých je vidět, že i doga může být pracovním psem.

Více fotek z výcvikového víkendu můžete shlédnout zde (za všechny fotky moc děkujeme Ludmile Machové).

Další fotky jsou k dispozici zde, moc děkujeme Editě Uhříkové.

Jana Štorková a Oxford Cevelob

Výcvikový víkend se koná v kempu U zámečku – Záměl: GPS 50 5 11.944″N, 16 17 25.404″E.

Místo konání a ubytování: Záměl, kemp u Zámečku. Příjezd od Hradce Králové po silnici č. 11, směr Ostrava [...]]]> Zveme vás na výcvikové víkendy konané na začátku roku 2012 v areálu kempu U zámečku v Záměli u Potštejna.

Výcvikový víkend se koná v kempu U zámečku – Záměl: GPS 50 5 11.944″N, 16 17 25.404″E.

Místo konání a ubytování: Záměl, kemp u Zámečku. Příjezd od Hradce Králové po silnici č. 11, směr Ostrava – Kostelec nad Orlicí.

Pro psy jsou k dispozici kotce umístěné v budově, tedy ne venku na větru. Ubytování si zajišťuje každý sám. Info o ubytování na www stránkách: www.kempuzamecku.cz nebo na telefonu: +420 604 818 965.

Pro výcvik jsou k dispozici pěkné prostory, včetně překážek. Příjezd možný již v pátek odpoledne.

Během víkendu proběhne intenzivní nácvik obran a stop – figuruje a lektoruje J. Vidrna.

Cena: 400 Kč za jednoho psa. V ceně jsou zahrnuty: 2x stopa a 4 kola obran. Pokud chcete přijet jen na obranu – 100 Kč za jedno kolo. Stopy: 250 Kč (4x stopa).

Sobota: 8 hodin – odjezd na stopy, odpoledne 2 kola obran.

Neděle: 8 hodin – odjezd na stopy, odpoledne 2 kola obran.

K dispozici je restaurace s občerstvením, cena za “hotovky” je cca 60 – 70 Kč.

S sebou nezapomeňte vybavení pro psa – miskuu, vodítko, postroj na obranu atd.  Zkrátka běžnou výcvikovou výbavu a na stopy hodně pamlsků!

Počet míst je kapacitně omezen, proto se přihlašte včas!

Informace o výcviku: Pan Vidrna, telefon: +420 724 074 028.

V sobotu 17.12. 2011 v 9hod. Celodenní obrany s figurantkou 1.třídy Kateřinou Goldouvou. V neděli od 8hod. stopy + poslušnost. Cena za sobotní kousání je 150kč.

Informace a přihlášky: Josef Kudrna, tel.724 612 830

Z Kořenic se nás vypravilo deset lidiček a deset pesanů a protože nás jela taková banda, rozhodli jsme se, že pojede me všichni pohromadě vlakem. Výprava začala v sobotu [...]]]> 12.11 – 13.11 2011 jsme se zúčastnili výcvikového víkendu, který uspořádal kynologický klub Josefov.

Z Kořenic se nás vypravilo deset lidiček a deset pesanů a protože nás jela taková banda, rozhodli jsme se, že pojede me všichni pohromadě vlakem.
Výprava začala v sobotu v 6h. ráno na nádraží v Kolíně. Už tam naše početná skupinka budila značnou pozornost, natož pak ve vlaku. Sice jsme kupovali místenky do kupé, ale asi na poslední chvíli vyměnili vagón a my i s pesamana seděli ve vagónu bez kupéček. Cestu naštěstí přežili všichni bez úhony – jak ostatní cestující, tak my a pesani taky. Do Břeclavi jsme dorazili podle plánu v 9hod. a už jsme měli nachystaný odvoz do Josefova. Byli jsme poskládaní do čtyř aut a za chvíli už jsme byli na cvičáku. Výcvik začal skupinovou poslušností po vedením Jožky Kudrny a pak následovala obrana. Figurant Jarin (Jarda Hyjánek) přijel na 11 hod. a až do tří odpoledne měl co dělat, aby uspokojil velký zájem o kousání.

Pro zájemce o dog dancing byla současně na druhém výcvikovém place nachystaná Jana Malinská. I když o tanec nebyl takový zájem jako o kousání, jsem ráda, že se přece jen pár zájemců našlo. Zkusit se musí všechno
Na večer jsme měli domluvenou návštěvu sklípku pana Kudrny st. – Jožko Díky, že jsi to s tátou domluvil, bylo to moc fajn!!!
Než se večer probralo všechno okolo pesanů noc pokročila a byl čas jít spát. V neděli ráno jsme vyrazili na stopy a ještě jsme do odjezdu stihli odcvičit i poslušnost. Pak už byl čas vyrazit na nádraží – bohužel!!

Děkujeme všem lidičkám, kteří se na přípravě této akce podíleli – kynologickému klubu Josefov za hezké přijetí a možnost si zacvičit jinde než na domácím cvičáku, Jožkovi Kudrnovi, Jožkovi a Jitce Příkazkým a všem ostatním za hezký víkend.

Za ZKO Kořenice Dája Dvořáková

Místo konání: Výcvikový víkend se koná v kempu U zámečku – Záměl - GPS: 50 5 11.944”N, 16 17 25.404”E. Příjezd od Hradce Králové po [...]]]> Srdečně zveme všechny zájemce o výcvik stop a obrany do kempu U zámečku ve dnech 12. – 13. 11. a 10. – 11. 12. 2011.

Místo konání: Výcvikový víkend se koná v kempu U zámečku – Záměl - GPS: 50 5 11.944”N, 16 17 25.404”E. Příjezd od Hradce Králové po silnici č. 11 (směr Ostrava, Kostelec nad Ohří).

Ubytování: Pro psy jsou k dispozici kotce umístěné v budově (tedy ne venku na větru). Ubytování pro sebe si zajišťuje každý sám. Informace o ubytování jsou k dispozici na www.kempuzamecku.cz nebo na telefonu: +420 604 818 965. Příjezd možný již v pátek odpoledne.

Výcvik: Pro výcvik jsou k dispozici pěkné prostory, včetně překážek. Během víkendu proběhne intenzivní nácvik stop a obran. Figuruje a lektoruje Jaroslav Vidrna.

Cena 400 Kč za 1 psa. V ceně jsou zahrnuty: 2x stopa a 4 kola obran. Pokud chcete přijet jen na obranu – 100 Kč za 1 kolo.

Stopy: 250 Kč (4x stopa).

Program: sobota i neděle – v 8 hodin odjezd na stopy, odpoledne 2 kola obran.

K dispozici je restaurace s občerstvením, cena za “hotovky” je cca 60 – 70 Kč. S sebou nezapomeňte vybavení pro psa (misku, vodítko, postroj na obranu atd. zkrátka běžnou výcvikovou výbavu a na stopy hodně pamlsků).

Počet míst je kapacitně omezen, proto se přihlašte včas!!!

Informace k výcviku: paní Malinská: +420 775 389 951 nebo pan Vidrna: +420 724 074 028.

Do Heroltic se jako obvykle přijíždělo ve čtvrtek odpoledne. Po výborné večeři bylo úvodní povídání vedoucího školy Pavla Bradáče o tom, jak to chodí v [...]]]> Jedna doga opět zavítala na výcvikový – aktivní a zábavný – víkend do Heroltic u Tišnova, kde působí Škola zábavné a pracovní kynologie Pavla Bradáče.

Do Heroltic se jako obvykle přijíždělo ve čtvrtek odpoledne. Po výborné večeři bylo úvodní povídání vedoucího školy Pavla Bradáče o tom, jak to chodí v areálu a také o psech a jejich myšlení, smečce a hierarchii.

Parčík v Herolticích

V pátek dopoledne, po obvyklém parčíku a skupinovém rozcvičení, probíhal úvod do motivace a chválení a zákazů, kde bylo vysvětlováno, jakým způsobem chválit, jakou zvolit intonaci, jaká slova a opět byla vyhlášena tradiční soutěž o psí pamlsečky o nejlepšího “chváliče”.

Po obědě se šlo cvičit, kde jsme se rozdělili do skupinek “začátečníků” (těch kteří jsou v Herolticích poprvé) a “pokročilých” (kteří už zde někdy byli). My s Dizzčou jsme byli v pokročilých a cvičili jsme s instruktorkou Katkou a bylo to vynikající! Trénovali jsme přivolání – pejsky si vždy vyměnila jedna dvojice a na pokyn si ho přivolali. Odložení ve skupince a proběhnutí mezi nimi a pak i s pejskem, pak i s tleskáním, poskakováním a výskáním. Volno, kdy jsme s pejskem šli odložit pamlsky na viditelné místo (schody u chatek) a Katka dělala, jako by chtěla pamlsky pejskům sebrat, aby rychle odbíhali. To u Dizzinky nebyl vůbec problém, obranu pamlsků zvládla na jedničku.  Cvičili jsme i sranda cviky, jako slalom mezi nohama, který zvládla i Dizzinka. Zkrátka cvičení bylo opravdu fajn.

Potom jsme “jeli autobusem k veterináři” a ještě se vozili ve vozíčku a socializovali jsme tak pejsky (nácvik na chumel lidí tvořících autobus a příprava na výstavy a ošetření a sahání na psa cizími osobami, které se v případě nutnosti může hodit).

Večer byl ve znamení zážitků a vydali jsme se i s hafany na “stezku odvahy” nebo spíše zábavný kvíz po stopách světýlek, kterými byla označena stezka. Každého kdo se na stezku vydal a zdárně zase došel čekala odměna.

V sobotu ráno opět po parčíku, tentokrát i s rušivými zvuky, jsme si vyzkoušeli, zda by naši pejskové byli dobrými psi vodícími (slepeckými), asistenčními nebo celními. Vodící pes vedl svého páníčka se zavázanými oči přes dráhu vytyčenou kuželi, kdy následoval instruktorku s pamlskem. Asistenční pes měl za rukáv vysvléct mikinu a celní pes hledal pod čtyřmi krabicemi ukrytý kontraband – pamlsek.  Dizzinka by byla vynikající asistenční pes, mikinu zvládla vysvléct okamžitě a ještě si s ní hrdě utekla jako s kořistí, asi ji chtěla hodit rovnou do koše na prádlo a marně ho hledala. Na celního psa by se asi moc nehodila, protože ji víc zaujala rozdrbaná krabice než že by hledala co je pod krabicemi. Pak si každý mohl zvolit volnou disciplínu, na výběr byl buď tanec se psem nebo stopy. Já s Dizzčou jsme tradičně zvolily netradičně a tancovaly jsme.

Po obědě byla tradiční překážková dráha spojená i se závoděním. Disciplíny byly obdobné jako vždycky – surfové prkno, bedny s míčky, tunel, žebřík, proskočná obruč s fáborky a další.

Pak jsme vyrazili na “modelovou” vycházku aneb co je možné při obyčejné vycházce s pejskem všechno dělat (hledat předměty či psovoda, cvičit, nácvik revírů, využití překážek v terénu apod.).

Večer proběhlo zhodnocení celého výcviku a víkendu a rozdávaly se diplomy.

Nedělní dopoledne proběhlo ve znamení her i s pejsky. Hráli jsme Rybičky, rybičky, rybáři jedou, Mrazíka (zmrazenou osobu vysvobodil páníček a pes, který prolezl mezi nohama zmrzlíka), Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum a Zlatou bránu otevřenou. Byla u toho spousta legrace a hezky jsme se v chladném dopoledni zahřáli.

Po obědě už jsme pak vyrazili, příjemně unavení a plni dojmů, domů. Moc děkujeme za úžasnou atmosféru i za perfektní víkend, pro nás to byl jeden z nejlepší heroltických víkendů a aktivní a zábavný víkend bych určitě všem, kdo chtějí zažít s hafanem legraci a zažít výcvik zase z trochu jiného, zábavného světla, vřele doporučila! Tak na jaře zase ahoj!

Více fotek najdete na naší dogouší fotogalerii na rajčeti.

Zapsala a nafotila Zuzana Štachová a Desiré Silva Tarok.