Výcvik německé dogy – první kroky

Pokud se člověk rozhodně pořídit si domů štěně a ještě nemá se psy žádnou zkušenost, je dobré, se na nějaké eventuality připravit. Ani si to možná nikdo neuvědomuje, ale již samotné vychovávání štěněte, aby se vyčůralo venku a ne doma, je jakýsi nutný druh výcviku. Stejně jako mnoho jiných věcí, tak i toto, jakmile se pes naučí, nikdy nezapomene.

Když k vám pes přijde, počítejte s tím, že je nutné stanovit určitá pravidla, která se prostě budou dodržovat ze všech stran. Řekne-li se kupříkladu, že nebude psovi při vaření nic z kuchyňské linky “upadávat”, tak to nejen nebude “upadávat” vám, ale i vaší rodině či známým, které pes může při vaření potkat. Stejně tak to platí s přístupem na určitá místa. Někde pes nesmí do kuchyně, někde nesmí na gauč, do postele atp. Jakmile se tato pravidla dají, již nikdy by se neměla porušit. Možná se ptáte proč, odpověď je jednoduchá: Jakmile totiž toto jednou jedinkrát psovi dovolíte, tak si bude moc dobře pamatovat, že jste mu to už jednou jedinkrát povolili a nebude se bát to zkusit ještě jednou. Důslednost je tedy na místě. Nemálo důležité je tedy s výcvikem psa si vycvičit i nejbližší okolí.

Při výcviku štěněte pak mimo důslednosti budete aplikovat určitě i hodně pamlsků. Běžně se traduje, že štěně je lepší desetkrát pochválit za dobře provedenou práci, než ho jedou potrestat. Když bude kousat do rukou, snažte se ho až tolik netrestat, ale spíše chvalte, když to dělat přestane. Samozřejmě nemůžeme od štěnda již od začátku chtít naprosto precizní provedení cviků. Když si sedne trochu vedle, vyvalí se při tom, tak i přesto se u tak mladého tvora jedná o velký úspěch. Přeci máte ještě celý život psa, abyste tyto cviky vypilovali.

Desiré Silva Tarok - výcvik - 5 měsíců

Na cvičáky nemusíte se štěnětem pospíchat. Taková ideální doba, kdy byste již mohli pomalu přemýšlet nad nějakým tím kolektivním cvičením, je kolem čtvrtého až pátého měsíce. V tu dobu se pomalu dostavuje první puberta, tudíž celkem příhodná doba ukázat mu, že pánem smečky jste tu vy. Ve výcviku je dobré, když v hierarchii smečky (rozumějte rodiny) cvičí se psem ten na vrcholu. On je přeci ten nejvyšší vůdce, kterého má pes přirozeně poslouchat. Určitě pro začátky spíše než klasické cvičáky, kde je na place každý s každým, doporučujeme se štěňátkem navštěvovat tzv. psí školy / psí školky. V těch se povětšinou aplikuje speciální přístup, kde jsou psi rozděleni podle věku a zkušeností. Je lepší, když štěně cvičí se svými vrstevníky. Nebojte se se svým psíkem navštívit i nějaké překážky. Třeba na kladinu či nepříjemné povrchy se nemusíte vůbec bát. Pejsek se otrká a nebudete pak mít žádný problém s překonáváním obtížných míst. Samozřejmě se vyhněte překážkám s doskokem (např. tzv. áčka, překážky pro skok apod.), protože klouby vaší drobotiny jsou teprve ve vývinu a jejich přetěžování by pak mohlo vést k jejich trvalému poškození nebo problémům ve stáří.

Je žádoucí, aby se pes pohyboval v hierarchii vaší smečky (rozumějte rodiny) co nejníže. Předejdete tím pak konfliktním situacím, kdy budete muset řešit, že si váš pes dovolil i ve vaší přítomnosti např. na vaše děti (zde si dovolím malou poznámku: děti by za žádných okolností neměly být samy se psem, ať je hierarchicky postaven kdekoliv!).

Psychika psa je stejně komplikovaná jako ta lidská. V mnohých ohledech se dá říct, že možná i trochu křehčí. Pes totiž zpětně získává důvěru celkem složitě a dlouho. Snažte se tedy budovat výcvik spíše hrou, získáváním důvěry v sebe i ve psa, v upevňování vztahu pán + pes. Uvidíte, že vše pak půjde hravě.

Tolik teorie, a jaká je praxe?
Přeci jen teorie se dá napsat milion řádků, ale jen v praxi se ukáže, jak které opatření na vaši čtyřnohou ratolest platí. Neberte tedy všechna slova tohoto textu až tak vážně, užívejte si se svým maličkým, vždyť mládí má jen jedno! Nepřetěžujte ho tedy, nechte ho vychladnout a po každé procvičené chvilce si náležitě se štěndem pohrajte, bude vás mít za to rádo .